Šluknovský výběžek (2019)

Na kole kolem našich hranic

Část VII – Šluknovský výběžek (Lvová – Děčín)

V září 2019 bylo pěkné počasí a zbývala nám dovolená, proto jsme znovu vyrazili na kola. Chtěli jsme jen na 4 dny, a proto jsme zvolili kratší trasu na severu Čech. Z Děčína do Lvové, resp. v obráceném směru. To proto, abychom dodrželi směr trasy kolem republiky. Autem jsme dojeli do Děčína a nastoupili na lokálku, která nás dovezla do Lvové. To je malá vesnička poblíž Jablonného, ale hlavně leží mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem.

První den jsme chtěli dojet do Varnsdorfu. Trasa měřila 24 km. To není mnoho, ale čekal nás výšlap téměř až na Luž – nejvyšší horu Lužických hor. Ze Lvové jsme vyrazili po cyklotrase 241 na Kněžice. Návštěvu hradu Lemberk jsme nechali na příště. V Kněžicích jsme odbočili na Petrovické Domky (trasa 241M) a dojeli do Heřmanic. Za Heřmanicemi je vyhlášený golf resort Malevil s restaurací. Není to úplně můj šálek kávy, ale najedli jsme se a pečený česnek jsem od té doby doma pekla několikrát. Dál jsme pokračovali po trase 21 do Mařenic. To je moc hezká vesnice s typickými hrázděnými domy. Cyklotrasa 21 se tu spojuje s trasou 3055 a míří na Juliovku. Chvíli jsme hledali do pískovců tesané skalní reliéfy, pak jsme pokračovali na Dolní Světlou. Trasa 3061 „Hřebenovka“ nás nakonec dovedla téměř na vrchol Luže. Sedlo je ve výšce 570 mnm. Na hraničním přechodu Waltersdorf jsme se rozhodli na chvíli přejet do Německa. Na české straně cyklostezka není a jedinou možností by byla frekventovaná silnice 9. Z hranic jsme jeli pořád z kopce, projeli jsme vesnicí Waltersdorf a pak jsme odbočili doleva na Dolní Podluží. To už je vlastně předměstí Varnsdorfu, kde jsme měli domluvené ubytování v penzionu Dvůr pohody. To je moc krásný starý dům s příjemnou paní majitelkou. Navečeřeli jsme se v pizzerii Prishtina.

Druhý den nás čekala dlouhá trasa zahrnující i nejsevernější bod ČR. Ráno jsme vyjeli z penzionu a chtěli jsme jet podél říčky Mandavy. Nepovedlo a místo toho jsme vyjeli na Hrádek, což je krásná rozhledna. Je odsud hezký výhled na Varnsdorf. Přes a podél Mandavy jsme, už po trase 3014, dojeli do Rumburku. Prohlédli jsme si podstávkové domy v ulici Šmilovského, na náměstí si dali koláč s kávou a zamířili na Loretu. Tato věrná kopie italského originálu patří k vyhledávaným mariánským poutním místům v severních Čechách. Kaple Panny Marie, obestavěná ambity s křížovou cestou, v sobě skrývá sošku Černé Madony s dítětem z roku 1694. Také tu byla moc hezká výstava krajinářských fotografií Iva Šafuse. Výjezd na Hrádek a návštěva Lorety zabraly více času, než jsem předpokládala. Proto jsme vynechali Jiříkov a po cyklotrase 3042 dojeli do Šluknova. Cesta vede nejprve lesem po nádherné asfaltce, potom vesnicí Království s hezkými vesnickými podstávkovými domy. Ve Šluknově jsme se naobědvali v místní hospůdce Mariva a zdálky se podívali na zámek. Po trase 3043 jsme pokračovali na Nové Hraběcí a pak dlouho lesem a částečně po šotolině do Liščí a pak do Severní. Odsud je to už jen kousek k nejsevernějšímu bodu republiky. Na kole se dá dojet k hranici a pak se musí asi 2 km po žluté turistické cestě. Kámen má označení 2/41. Po silnici (pořád trasa 3043) jsme přes Lobendavu dojeli do Dolní Poustevny. Tady jsme měli ubytování v panelákovém apartmánu. Na přespání to stačilo, jídlo v restauraci U Krejzů taky šlo. Na městě je ale znát chudoba a trpaslíkové příhraničí.

Třetí den měl trochu pátrací nádech, chtěla jsem najít chalupu mého dětství v Dlouhém Dole. Ráno jsme vyjeli z Dolní Poustevny přes Vilémov do Mikulášovic. Je to asi 8 km pořád do kopce. V Mikulášovicích jsme zastavili na náměstí na ranní kávu, která se protáhla prohlídkou muzea v místním infocentru. V Mikulášovicích je totiž továrna Mikov, kde se vyrábějí nože. Ať už malé rybičky (přesně ty, co známe z dětství) nebo lovecké nože, které nosíval můj děda. Chodila jsem od vitríny k vitríně a vzpomínala. A koupila si rybičku. Dál jsme pokračovali kolem Kaple Nejsvětější Trojice po trase 3014 k Brtníkům, před vesnicí jsme ale přejeli na trasu 3032. Ta vede lesem v národním parku České Švýcarsko. Dojeli jsme do Kyjova a v hospodě Na Fakultě doplnili energii. Odsud je kousek do Dlouhého Dolu. Jako malá jsem sem jezdila k babičce na chalupu. Byla obrovská s velikánskou zahradou. Chalupu čp. 33 jsem našla, dokonce si soused pamatoval moje rodiče. Ale jak už to tak bývá, chalupa byla maličká a zahrada taky. Malebná ale zůstala, jsem ráda, že se o ni současní majitelé pěkně starají. Nocleh jsme měli domluvený v chatě Na Tokání. Buď se sem dá dojet po silnici anebo z Doubice po trase 3076. Tuto cestu jsme zvolili my. Naneštěstí tu jezdili lesníci s těžkou technikou a cesta byla kompletně zablácená. Tím spíš nám pak chutnalo pivko na Tokání.

Poslední den byl krátký. 31 km víceméně z kopce. Z Tokáně jsme zvolili trasu 3029, která vede lesy Českého Švýcarska a dojeli až do Vysoké Lípy. Tady jsme se napojili na normální silnici a trasu 21. Přes Mezní Louku jsme dojeli až do Hřenska. Přívozem přejeli na druhou stranu Labe a pokračovali po krásné cyklostezce. Chvíli to bylo Německem, ale v Dolním Žlebu jsme vjeli na české území. Poslední zastávkou byla káva na Dolním Gruntu v Dolním Žlebu. Po pár kilometrech jsme dojeli do Děčína a tím se pomyslně uzavřel kruh. (Pomyslně, chybí nám ještě celá Morava...)