Krkonoše (2022)
Na kole kolem našich hranic
Část XII – Krkonoše (Mladé Buky – Harrachov)
DEN 1
Přejezd Krkonoš jsme si naplánovali na prodloužený víkend začátkem srpna 2022. Největší výzvou bylo vymyslet logistiku, tj. jak se dostat zpět k autu. Klasické spojení busem nebo vlakem bez několika přestupů neexistuje. Nakonec jsme využili krkonošskou cyklodopravu. Z Harrachova, kde jsme v pátek ráno na parkovišti nechali auto, jsme dojeli do Svobody nad Úpou. Z Prahy jsme vyjížděli v 5 ráno, z Harrachova 7:40 a ve Svobodě jsme byli v půl 11. Bylo to dlouhé.... Ze Svobody jsme už na kolech dojeli do Mladých Buků. Odsud nás čekal táhlý kopec na Rýchory - nejprve po K26 směrem na Bystřici. Byl odsud hezký výhled na Černou horu u Jánských lázní a místní sjezdovky. První zastávkou při stoupání byl středověký kamenný most z 16. století u zaniklé obce Sklenářovice. Cyklotrasa K26 tu vede přes Zlatý potok nedaleko cesty z Mladých Buků na Rýchory. O kousek dál byla krásná kaplička u Sklenářovic. Kapličku postavil hospodář Josef Franz nad vesnicí Sklenářovice uprostřed luk a pastvin jako úkryt pro pocestné. Asi po hodině a půl jsme dojeli k Rýchorské boudě. Nakonec těch 8 km a 600 výškových metrů nebylo tak strašných. Na Rýchorách jsme si dali oběd - bramborové knedlíky s uzeným a zelí. Super jako vždy, také tu nikdy není tolik lidí. Od Rýchorské Boudy jsme se vrátili na rozcestí na Kutné a odtud po červené turistické a cyklotrase K26 směrem na Rýchorský kříž. Jsou tady netradiční výhledy na Sněžku, Svorovou horu (vpravo) a Studniční horu (vlevo). Dál jsme pokračovali po cyklotrase 1A a Cesta bratří Čapků do Horní Albeřice. Tady to mám moc ráda. Už kvůli malebným výhledům a Sněžce. V Horních Albeřicích je krásná technická památka - vápenka. Spolu s několika lomy je připomínkou na těžbu vápence v albeřickém údolí. Asi před 2 lety jsme byli uvnitř v rámci krkonošské fotovycházky, tak jsme ani nezastavovali. Pokračovali jsme dál po K1A na Lysečinskou boudu, kde jsme ochutnali výbornou kávu a ještě lepší borůvkovou zmrzlinu. Další křižovatkou byl Cestník a pak už Dolní Malá Úpa. U barokního kostela sv. Petra a Pavla jsme na chvilku zastavili. Při minulé návštěvě jsme viděli expozici trosek letadla Junkers JU-52/3m g4e, které havarovalo na konci 2. světové války na Obřím hřebeni pod Sněžkou. Jednalo se o největší leteckou tragédii v Krkonoších, kdy zahynulo více než 20 osob – tři piloti a převážení zranění němečtí vojáci. Dál jsme šlapali nahoru do kopce, teď už po K24. Občas jsem obdivovala některou z místních chalup. Nejvyšším bodem dne byly Pomezní Boudy v Horní Malé Úpě. V hospodě a pivovaru Trautenberk jsme si dali jedno pivo a jeli se ubytovat. Přespání jsme našli na Hepnarově boudě. Bylo relativně levné, ale dvě noci bych tu trávit nechtěla. Měli jsme malý a stísněný pokoj. Na večeři jsme si došli na Lesní zátiší a ještě si užívali krásný večer.
DEN 2
Druhý den ráno jsme se probudili do deště a podle předpovědi mělo pršet celý den. Chvíli jsme dokonce uvažovali, že to vzdáme. Ale nedalo se dostat k autu. Ranní cyklobus ujel, taxi stálo 70 Kč/km a vlaky v Krkonoších taky nefungují. Tak jsme rozhodli, že to zkusíme. První část cesty byla krásně po silnici 252 a z kopce – až ke Spálenému Mlýnu. Po krásné asfaltové cyklostezce (K1A) jsme dojeli k Janovým boudám. Na chatě je název Jana, tak nevím. Stejně měli zavřeno a my chtěli do Pece. Minuli jsme lanovku na Portášky a trochu po šotolině dojeli do Pece pod Sněžkou. Kdysi jsem tam moc ráda jezdila na lyže. Nyní je tu řada hotelů, apartmánových domů a dalších pseudostaveb. Ráz horského městečka Pec ztratila. Škoda. Podle původního itineráře jsme chtěli vyjet po cyklostezce K1A na Výrovku a pak po vrstevnici na Rennerovy boudy. V tomhle počasí to byl nesmysl. Zcela zbaběle jsme se rozhodli zaplatit za každého 200 Kč a nechat se vyvézt lanovkou na Hnědý vrch (Bramberg). Bylo 10 hodin dopoledne a prý jsme byli první. Tak trochu nás měli za blázny. Po trase K1K jsme sjeli na Lesní Boudu. I tady jsme byli první hosté. Kvůli jiné akci měli otevřeno dlouho do noci, ale naše mokrota jim nevadila a jídlo bylo skvělé. Gulášovka, lívance s kozím tvarohem a žahourem, kávička. Prostě pohádka. Naše další cesta vedla na Strážné. Jsou tu suprové asfaltové cyklostezky. Nejprve K1B na Tetřeví Boudy a pak po Liščí cestě K18. Musí to být krásné výhledy. Po cestě K1A jsme přijeli na Hříběcí Boudy, tady už téměř nepršelo. Pak po silnici do Strážného. Tady jsme si chtěli dát čaj v Obecní restauraci. Neochotná a naprdlá servírka nám hned po příjezdu vynadala a tak jsme pokračovali rovnou do Špindlu. Ve Špindlu jsme měli ubytování v penzionu Bystřenka, kousek od Sv. Petra. Pan správce byl mladý a neuvěřitelně ochotný. Kola a pláštěnky jsme sušili v garáži. Zbytek mokrých věcí v pokoji na topení, protože ho pan správce kvůli nám zapnul. Měli jsme suprový apartmán s malou kuchyňkou. Navíc ubytování bylo levnější než na Pomezních boudách. Klidně se sem vrátím a pobyt všem doporučím. I večeře v nedaleké restauraci Česká hospoda ušla. Zpětně to byl den s absolutně nejhorším počasím od začátku našeho putování v roce 2016. Celodenní déšť v horách. Ale dalo se to zvládnout. Také jsme měli štěstí v tom, že do kopce většinou byly asfaltky a šotolina cestou dolů.
DEN 3
Třetí den jsme se probudili do slunce. Po výborné snídani v Bystřence jsme sbalili pláštěnky a jeli směr Harrachov. První cesta vedla na Medvědín, protože jsme museli překonat hřbet Žalého. Opět jsme jeli lanovkou. Cena opět vysoká (250 Kč/os), ale ušetřili jsme spoustu času. Odtud jsme jeli jen dolů. Cesta na Labskou boudu nebo k pramenům Labe nemá smysl, museli bychom se vracet stejnou cestou zpět. A byli jsme tam určitě desetkrát. Z Horních Míseček jsme po silnici sjeli do Dolních Míseček, kde nad parkovištěm začíná cyklotrasa K1A směrem na Vídeňskou horu a pak pod Dvoračky. Krásná cesta, nikdy jsme tudy nejeli. Ze sedla pod Dvoračkama vede nahoru pěkný krpál. Tlačila jsem já i kolaři s elektrokolama. Na Dvoračkách, správně na chatě Štumpovka, jsme si dali polívku, potkali známé z Chaber a pokračovali dál. Z Dvoraček nás čekal už jen sjezd do Harrachova. Přejeli jsme sjezdovky z Lysé hory do Rokytnice a dojeli na rozcestí Ručičky. Odtud vede zelená turistická a cyklotrasa K1A na Rýžoviště. Noa Rýžoviště je součást Harrachova. K autobusovému nádraží to byl jen kousek. Pak už jsme jen naložili kola a jeli domů. Později jsme zjistili, že kombinace mokra a štěrku dala pořádně zabrat převodů, řetězu i brzdovým kotoučům. Všechno šlo na výměnu.