Čechy - Morava historická hranice
Cesta po historické hranici Čechy - Morava
červenec 2025
Po dokončení cyklocesty kolem hranic Česka jsme uvažovali, co dál. Vyhrála českomoravská cesta s přihlédnutím na historické hranice. Než se úpěnlivě držet přesné hranice, chtěli jsme spíš poznat města a krajinu a navštívit nejkrásnější místa. Nově jsme celou cestu absolvovali na elektrokolech a díky tomu jsme vše zvládli za 5 dní.
DEN 1
Nezačali jsme přesně na hranicích. Historické Trojmezí Čechy - Morava - Polsko leží pod vrcholem Kralického Sněžníku, kam se na kolech dojet nedá. Nejbližší místo je tak areál Dolní Morava, kde jsme byli v srpnu 2023. Naši cyklojízdu jsme proto začali v Králíkách. Sem jsme přijeli vlakem (rychlíkem z pražského Hlaváku do Týniště nad Orlicí a odtud suprovým Leo Expressem). Z Králíků jsme vyjeli před 11 dopoledne. Hned u nádraží byla vila, kde jsme předloni spali. My jeli dál - po cyklostezce 4069 směrem na Hedeč. Ze silnice byl vidět Sky Bridge na Dolní Moravě. Na Mariánském kopci v Dolní Hedeči je Poutní areál Hora Matky Boží. Z Králíků to vypadá jako hezká dominanta. Je to monumentální barokní klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, ambity, kaplí Svatých schodů, pramenem, hřbitovem a poutním domem. Je to docela velký areál a my jsme se s Petrem vystřídali, abychom nahlédli dovnitř. Z Hedče, což byl také první vrchol trasy, jsme sjeli dolů po 4069 do Červené Vody. Cestou jsme překročili Tichou Orlici, což byl takový malý potůček. Z Č. Vody jsme chtěli na Suchý Vrch, ideálně po cyklostezce 4077. Takže jsme dojeli až do Boříkovic, odbočku minuli a nenašli jsme ji ani cestou zpět. Nechtěli jsme riskovat trable na hnusných cestách hned po startu a na vrchol jsme jeli po silnici 4069 a pak 4071. Nahoře je Kramářova chata na Suchém vrchu (995 mnm) s rozhlednou. Krásně zrekonstruovaná chata s restaurací a bufetem. V restauraci jsme se najedli (dobré jídlo, hnusné pivo), v bufetu si pak dali průměrné kafe. Já si ještě vyběhla na rozhlednu. Nejzajímavější bylo schodiště. Ze Suchého vrchu jsme se stejnou cestou vrátili na Červenovodské sedlo. Tady je Hraniční kámen Čechy – Morava. Další hraniční kámen jsme viděli o pár kilometrů dál - po cyklostezce 4222 nad Čenkovicemi. Z Čenkovic jsme pokračovali po silnici a cyklostezce 4222 do Výprachtic. Odsud cesta vedla podél Moravské Sázavy. Úžasná cyklostezka lesem, potkali jsme pár skautských táborů a bylo to po zpevněném povrchu pořád dolů. Odpoledne jsme dojeli do Lanškrouna, naší cílové stanice. Nejdřív jsme si prohlédli město, asi nejhezčí je renesanční zámek, ke kterému se tiskne kostel sv. Václava. My jsme si na náměstí před zámkem dali v kavárně kafe se zmrzlinou. Taky je tu krásná renesanční radnice uprostřed náměstí J. M. Marků. Po prohlídce města jsme kousek popojeli do hotelu Forea, kde jsme měli ubytování. Super hotel spojený s dětským koutkem a sportovištěm. Nakonec jsme se tady i najedli, protože ve vedru se nám nikam nechtělo.
Den 2
Den jsme začali dobrou a brzkou snídaní, a už v 8:30 jsme vyjížděli na další pokračování naší cesty. První byla cyklostezka 4222 směr Luková. V Damníkově jsme odbočili na Anenskou Studánku. Myslela jsem, že najdeme lázně se zázračnou vodou, ale byl to ústav pro choromyslné. Takže jsme jenom zbytečně vyšlápli první kopec. Pokračovali jsme přes Třebovické sedlo na cyklostezku 4045. Za rybníkem Hvězda jsme odbočili na 24 a několik kilometrů jsme jeli lesem. Paráda včetně lesních jahod. Pak jsme přejížděli staveniště dálnice D35 mezi Opatovcem a Lačnovem. To už byla cyklostezka 4033. Po ní jsme dojeli až do Svitav. Na náměstí jsme si dali kávu a sladký větrníček u Nadačního domu J. Plívy. Moc dobré. Náměstí je moc hezké se spoustou obchůdků. Asi nejhezčí je stará radnice a dům u Mouřenína, což je nejstarší dochovaný dům ve Svitavách s původním právem vaření piva. Byl postaven v roce 1554 v renesančním stylu. Teď je tam informační centrum. Ze Svitav jsme pokračovali do Hradce nad Svitavou a přes Radiměř pokračovali do Poličky. Pořád cyklostezka 4022. Historická hranice je v těchto místech hodně kostrbatá, ale my jsme cestu trochu napřímili. Poličku založil Přemysl Otakar II. v roce 1265. Dnes je tu hezké historické jádro s barokní radnicí a morovým sloupem. Taky je tady restaurace Plůtek, kde jsme se výborně naobědvali. Velkým lákadlem v Poličce je kostel sv. Jakuba. Na 36 m vysokou věž vede 192 schodů a je v ní umístěn i nejstarší poličský zvon, Medián z roku 1511. V bytě věžného se 8. prosince 1890 narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů. Prohlídku světničky jsme bohužel nestihli. Z Poličky jsme pak pokračovali po cyklotrase 4022 přes Oldřiš do Borové a Bukoviny. Krajina zkopcovatěla - čekali nás Žďárské vrchy. Až do cíle nás čekali jen lesní cesty, většinou neznačené. Naštěstí Petr měl novou navigaci a ta nás dovedla zdárně do našeho hotýlku. Lovecký zámeček Karlštejn u Svratky. V roce 1770 ho nechal postavit Filip Kinský. V roce 1823 koupil zámek bavorský knížecí rod Thurn-Taxis a nyní je ve vlastnictví soukromého majitele. Byli jsme jedinými hosty, a moc jsme si to užili. Výborná večeře, koupání v jezírku s pulci, zámecká ložnice. Paráda. Zpětně to hodnotím jako nejlepší ubytování.
DEN 3
Třetí den začal výbornou snídaní v zámecké jídelně pod andělíčky. Pak jsme sjeli z kopce dolů do Svratouchu, kde Petr zjistil, že jeho kolo nefunguje. Naštěstí to byl jen uvolněný kabel. Pokračovali jsme přes Svratku do Herálce, což je úplně nová cyklostezka 4180. Pak jsme jeli přes Cikháj do Světnova, Stržanova a nakonec do Žďáru n/S. Na začátku Žďáru je sousoší Hraniční kámen, jen kousek od pravého historického patníku. Tvoří je orlice hlídající moravské území, lev dohlížející na české území a uprostřed umístěný hraniční kámen. Autorem díla je rodák ze Žďáru nad Sázavou, sochař Michal Olšiak. Těsně před zámkem je Krchůvek. Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou je unikátně utvářeným barokním morovým hřbitovem vybudovaným roku 1709 podle projektu Jana Santiniho. Hřbitov, který má půdorys lebky, je spjat s legendou o nemrtvém správci. Naše pojetí jízdy není jen hltání kilometrů, ale i navštívení zajímavých míst. Ve Žďáru je jich hodně. První na seznamu byla Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše. Původně gotický, barokně přestavěný kostel za účasti J. Santiniho, který je součástí bývalého cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie. Inventář baziliky je vrcholně barokní. Hned vedle je zámek Žďár nad Sázavou. Bývalý cisterciácký klášter ze 13. století, který byl barokně upraven za přispění geniálního architekta Jana Blažeje Santini-Aichla. Dovnitř jsme nešli. Pak jsme přejeli barokní most z 1. poloviny 18. století. Fascinovalo mne, že přes něj jezdí kamiony. Originály soch jsou na Krchůvku. Největším lákadlem je samozřejmě Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře od Jana Blažeje Santiniho-Aichla. My už jsme tu byli, ale chtěla jsem vyjet na kopec a alespoň si vše zblízka připomenout. Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce. Ve Žďáře jsme si po kulturních zážitcích chtěli dopřát i dobré kafe. To se povedlo v útulné kavárně u městské knihovny.
Pak jsme chtěli pokračovat po Posázavské cyklotrase 19, ale ztratili jsme se hned ve městě. Takže jsme po hlavní pokračovali směrem na Přibyslav. Cestou jsme potkali úžasnou sochu Hamrona od Michala Olšiaka, křížence šneka se žábou. V Najdku byla rozkopaná silnice, ale objížďka (neznačená) byla docela krátká a ten den první. Také jsme se napojili na řeku Sázavu. Tady jsme se trochu odchýlili od česko-moravské hranice. Mezi Žďárem a Přibyslaví je totiž nádherná cyklotrasa 19, které vede jen kousek od skautského tábora Nížkov, kam jsme spoustu let jezdili. Tábor jsme viděli, ale na návštěvu jsme nechtěli. V Přibyslavi jsme nenašli hospodu, kde bychom se naobědvali, a tak jsme pokračovali dál směrem na Polnou. To už byla cyklotrasa č. 16 - Českomoravská. Tahle trasa se sice jmenuje Českomoravská, ale po hranicích úplně nevede. V Polné nás uvítal Měšťanský pivovar, což je restaurace, kde jsme měli vynikající oběd. Z Polné jsme pokračovali po cyklotrase 16 na Věžničku a Ždírec. Na tomto místě byla 29. března 1899 nalezena zavražděná devatenáctiletá Anežka Hrůzová. Z činu byl obviněn židovský tovaryš Leopold Hilsner. O událostech této doby byl v roce 2016 natočen film Zločin v Polné. Cyklotrasa 16 pak pokračovala směrem na Rytířsko. Lesy okolo byly hodně prořídlé díky nedávné kůrovcové kalamitě. Kvůli obchvatu této vesničky jsme podruhé přenášeli kolo přes rozkopanou silnici. U Velkého Beranova jsme přejeli dálnici D1. Opět šílený provoz. Cesta do Jihlavy vypadala zpočátku idylicky. Cyklostezka 16 podél řeky Jihlavy je úžasná. Bohužel se v centru Jihlavy (u ZOO) konal Vysočina-fest a cyklostezku bez upozornění uzavřeli. Takže jsme kola rvali parkem do krpálu, abychom se dostali na náměstí a k hotelu Garni. Tady jsme měli rezervovaný nocleh. Hotel smrděl socialismem. Wikipedie praví, že historické jádro Jihlavy je památkovou rezervací. Kolem jednoho z největších náměstí v Evropě se nachází mnoho hodnotných sakrálních staveb. Patří mezi ně například kostel sv. Jakuba Většího, budova radnice, jezuitský klášter s kostelem sv. Ignáce či minoritský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Bohužel uprostřed náměstí trůní ohyzdná budova OD Prior zdob komunismu. Nevylepšili to ani hospody. Prý nejlepší restaurace Tři knížata nabídla průměrnou večeři s nadprůměrnou cenou a jako nádavkem servírku, co neuměla česky ani anglicky. Pro nás už Jihlava nikdy více.
DEN 4
V této trase jsme se mírně odchýlili od českomoravské hranice, abychom mohli vidět Telč a Dačice. Po dobré snídani jsme vyrazili v půl deváté směrem na Pístov. Opět cyklostezka 16. U Salavic jsme potkali výborné třešně, u Jezdovic pak krásný kamenný most. V Třešti jsme minuli renesanční zámek, který nyní patří Akademii věd. V Třešti jsme ale hlavně hledali kavárnu. Na doporučení místních hasičů jsme byli v Naladěné kavárně a pochutnali si na kafi i pannacottě. Dál nás vedla opět cyklostezka 16. Mezi Čenkovem a Růženou jsme narazili na super koupací lom, ale jeli jsme dál. Plánovanou zastávkou na trase byl hrad Roštejn. Gotický hrad s dominantní sedmibokou věží (nahoře jsme byli) byl postaven v 1. polovině 14. století. Dřívější goticko-renesanční podobu zchátralému sídlu vrátila rekonstrukce ve 2. polovině 20. století. Z Roštejna jsme pokračovali po 16 na Doupě, Studnici a Volevčice. Na začátku Telče jsme si kousek od rybníka v letní hospodě U Roštěnky dali k obědu výborné steaky. Den byl naplánovaný tak, abychom mohli celé odpoledne strávit v Telči. Bydleli jsme v úžasném Penzionu č. 20 na náměstí. Historické centrum Telče bylo na seznam UNESCO zapsáno v roce 1992. Město je unikátní především kombinací hradeb, bran a rybníků s vodními příkopy, chránícími historické centrum. Jedinečné je i náměstí s nenarušeným komplexem historických domů. Naše první kroky vedly na zámek a jeho první prohlídkovou trasu. Zámek Telč patří mezi klenoty moravské renesanční architektury. Proměna gotického hradu na renesanční sídlo se udála za vlády Zachariáše z Hradce. Původní stav většiny prostor nenarušili ani pozdější majitelé zámku, a tak se dnes Telč řadí k několika málo přísně renesančním zámkům. Po zámku jsme se vrátili do centra, prolezli náměstí Zachariáše z Hradce a nakonec vylezli na věž kostela sv. Ducha. Byl krásný výhled na město i okolí. Ačkoliv jsme bydleli přímo na náměstí, na večeři jsme se vypravili kousek dál - do Panského Dvora. Úžasné místo i jídlo. Zpátky jsme pak prošli zámecký park a vrátili jsme se kolem Ulického rybníka.
DEN 5
Ráno byl v Telči na náměstí trh. Bohužel jsem si nic koupit nemohla, protože jsem neměla kam to dát. Vyrazili jsme opět po cyklotrase 16 na Kostelní Myslovou a pak Zadní Vydří. Vydří je ještě Prostřední a Kostelní. Tam je Karmelitánský klášter, který jsme si rychle prohlédli. Další zastávkou byly Dačice. Na konci 16. století byl postaven renesanční zámek, který v 19. století prošel výraznými empírovými úpravami, zejména interiérů. My jsme si jenom dali kávu na zámeckém nádvoří. Na náměstí je ještě žulový památník první kostky cukru na světě, která byla vyrobena v roce 1843 ve zdejší rafinerii jejím ředitelem Jakubem Kryštofem Radem. K výrobě kostky cukru ho inspirovala jeho žena, která si stěžovala na nepraktické homole cukru, které byly do té doby používány. Z Dačic jsme pokračovali po travnaté cyklotrase 1006 na Cizkrajov. Pak už jsme po silnici dojeli do Slavonic. Ve Slavonicích jsme si, už tradičně, dali oběd ve sklepácké restauraci Besídka. Pomyslná hranice vede na jih směrem na Maříž. Tady jsme ale už byli v roce 2019. Takže jsme naši cestu otočili směr Jindřichův Hradec, kde bydlí naši kamarádi. Ti nám přijeli naproti do Kaprouna. Potkali jsme se v útulné hospůdce u rybníka. Další den jsme na kolech dojeli do Veselí nad Lužnicí a vlakem zase domů.